True story. Sobotní odpoledne roku 2021, někdy zjara. Totální lockdown. Ještěže máme tak velký katastr, říkáme si, když jdeme na rodinnou procházku. Jedno dítě sviští na odrážedle, druhé spokojeně podřimuje v kočárku. Cesta kolem JZD je hrbolatá, plná výmolů, ale dál už bude pěkná asfaltka. A pak koleje. Ty máme rádi. Taťka vždycky koukne na mobil, za jak dlouho projede kolem vlak, a pak chvíli čekáme. Hele, Madli, už ho vidím. Občas někdo i zamává z okna, dítě má radost. Pokračujeme do lesa a tam je on. Příbramský mlýn. Takové to místo, kde genia loci cítíte z každého centimetru, i když je ještě notný kus od vás a úplně k němu se nedostanete.
„To je boží barák, že?“
„Jo! Úplně si představuju, jak se tam dělají nějaké koncerty, čtení básní a tak…“
„A kreativní workshopy! Hm, ten mlýn asi nepatří obci, co?“
„Ne“
„Škoda…“
Po hodině se vracíme domů. Ale červ už zahlodal. A hlodá dál. Jakmile se mi jednou zaseje do hlavy myšlenka, hned tak se nepustí.
„Ale stejně by to bylo super, kdyby tady nějaké takové místo bylo. Víš, jako že by se tam dělaly akce pro lidi, třeba kulturní, nebo něco pro mamky s dětma… a nebo by se tam mohlo něco vyrábět. Prostě tak, aby se tam sousedi potkali, pobavili… jmenovalo by se to… PŘÍKOP – příbramský komunitní prostor“
„Hehe, to zní dobře!“
„Zkusím se na to zeptat starosty, co si o tom myslí…“
Pak se pár měsíců nedělo nic. Tedy… děl se pořád jen ten covid. Pokračovaly lockdowny a ponorka doma s dětmi a na nějaké vzletné myšlenky nebyl čas ani síla. V létě naštěstí svitlo slunko a naděje, že chvíli bude všechno normální, zkrátka jako dřív. Dobu dovolených jsme si užili. Když však udeřil podzim a návrat domů, sychravo a další „nesmíš“, touha po setkávání se vrátila do mé hlavy. S Rosťou jsme zrovna řešili kanalizaci, a tak mi to nedalo nenahodit udičku. Ohlas byl pozitivní, dle jeho slov je každá snaha o pozvednutí kulturního života v obci vítaná. Ale prý jsem si vybrala blbou dobu. No, vím. Blbá doba mi ale nahrála začít to řešit prozatím alespoň na teoretické bázi. Vytvořila jsem facebookovou skupinu a přizvala do ní sousedy. Vytvořila anketu, o jaké aktivity by byl zájem. Vykopla téma do obecního zpravodaje. Bylo to někdy koncem října a vlastně vůbec poprvé, kdy se slovo Příkop oficiálně objevuje v Příbrami. Od té doby už jsme ušli kus cesty. Ale o tom zas někdy příště…
Maruška Kněžíček Ryšková