Menu Zavřeno

Rok 2023 v PŘÍKOPu

Rok 2023 byl pro spolek PŘÍKOP velice intenzivním a důležitým rokem. Hned v jeho úvodu jsme dostali od obce do pronájmu prostor bývalé palírny, kde pro naše potřeby byla zřízena malá kuchyňka a zrekonstruovány toalety. Samotný prostor klubovny byl nevybaven, a tak jsme prostřednictvím našich mladých členů požádali o podporu z Evropské unie. Dotaci se nám podařilo získat, a tak bylo nakoupeno základní nábytkové vybavení a byly spuštěny aktivity v pravidelném režimu, které pokračují i v roce 2024.

Jednalo se o mamacentrum s montessori programem pro rodiče s dětmi do tří let a odpolední herničku pro děti všech věkových kategorií – tyto v týdenním režimu.

Dále o klub deskových her, který se konal jednou měsíčně, a dámský klub určený pro ženy napříč věkovým spektrem, kde se 4x ročně scházíme a společně kreativně tvoříme.

Kromě těchto dotačních aktivit jsme v únoru 2023 uspořádali celoobecní komunitní den, kde proběhly zajímavé přednášky a soutěž v pečení, v květnu a červenci pak veřejné grilování spojené s venkovními aktivitami a soutěžemi.

V neposlední řadě jsme do našeho pravidelného programu zařadili Hospodský kvíz, kde se soutěžící v týmech utkávají proti sobě v zábavně-vědomostní hře.

Dotační program bude pokračovat i v roce následujícím. Věříme, že většina aktivit, které se nám podařilo rozjet, si udrží přízeň návštěvníků i po jeho skončení, a že budeme i nadále mít podporu obce.

Ke konci roku 2023 měl spolek přes 20 aktivních členů a stále se rozšiřující počet návštěvníků, a to nejen z naší obce, ale i přespolních.

Z našich akcí: Jak to vypadá, když peče celá Příbram…25. 2. 2023

Dlouhé zimní večery jsou jako stvořené pro nějaké tvoření. A co teprve, když to tvoření může někomu skončit na jazyku… už před nějakým časem jsme si všimli, že máme u nás v Příbrami spoustu nadšených a šikovných pekařek, hlavně z řad starší generace, a přišlo nám škoda, aby takové umění zůstalo skryto doma v kuchyni. A tak vzniknul nápad uspořádat soutěž v pečení. Téma bylo až nostalgické: buchta mého mládí. V polovině února obecní sál náhle zavoněl kávou a čerstvým pečivem. Sešly se nám buchty na plech i koláče, složitější i zcela prosté. Pekly důchodkyně, mladé holky, pekla škola a dokonce i mateřinka měla svůj příspěvek. Hodnotit mohl kdokoli z návštěvníků. Stačilo mít mlsný jazyk a bodovací tabulku. Boj to byl dramatický, ale vlastně milý, protože nebylo poražených. Jen spokojených plných břich 🙂 A aby to hodování mělo nějakou štábní kulturu, náš milý soused a bývalý nadšený zahrádkář nám k tomu udělal přednášku o historii zahrádkářského spolku v Příbrami, další sousedka pak vyprávěla o své cestě do daleké Chile, odkud nám sem do vsi osud zavanul polovičního indiána se španělsky velkýma hnědýma očima a vášní pro maso. I ten si ale tentokrát přišel dát koláč. A byl jedním z mnoha, kteří pomohli rozhodnout, že jednoznačnou královnou trouby se tentokrát stala věčně usměvavá paní Jiřina. A to slovo „tentokrát“ je třeba dvakrát podtrhnout. Není totiž všem dnům konec. Kdo by měl chuť a odvahu ji zkusit sesadit z trůnu, bude mít další příležitost. Až nám dá slunce sbohem a dny budou sychravé, vrátíme se opět k teplu trouby. A do obecního sálu. Zajímá vás nové téma? Tak zůstaňte na příjmu a pro jistotu už listujte kuchařskými knihami. Bude to opět velké!

Marie Kněžíček Ryšková

Fotografie z akce naleznete v naší fotogalerii.

Pohádka na pokračování, kapitola 1: Jak se zrodil PŘÍKOP

Příkop Logo

True story. Sobotní odpoledne roku 2021, někdy zjara. Totální lockdown. Ještěže máme tak velký katastr, říkáme si, když jdeme na rodinnou procházku. Jedno dítě sviští na odrážedle, druhé spokojeně podřimuje v kočárku. Cesta kolem JZD je hrbolatá, plná výmolů, ale dál už bude pěkná asfaltka. A pak koleje. Ty máme rádi. Taťka vždycky koukne na mobil, za jak dlouho projede kolem vlak, a pak chvíli čekáme. Hele, Madli, už ho vidím. Občas někdo i zamává z okna, dítě má radost. Pokračujeme do lesa a tam je on. Příbramský mlýn. Takové to místo, kde genia loci cítíte z každého centimetru, i když je ještě notný kus od vás a úplně k němu se nedostanete.

„To je boží barák, že?“

„Jo! Úplně si představuju, jak se tam dělají nějaké koncerty, čtení básní a tak…“

„A kreativní workshopy! Hm, ten mlýn asi nepatří obci, co?“

„Ne“

„Škoda…“

Po hodině se vracíme domů. Ale červ už zahlodal. A hlodá dál. Jakmile se mi jednou zaseje do hlavy myšlenka, hned tak se nepustí.

„Ale stejně by to bylo super, kdyby tady nějaké takové místo bylo. Víš, jako že by se tam dělaly akce pro lidi, třeba kulturní, nebo něco pro mamky s dětma… a nebo by se tam mohlo něco vyrábět. Prostě tak, aby se tam sousedi potkali, pobavili… jmenovalo by se to… PŘÍKOP – příbramský komunitní prostor“

„Hehe, to zní dobře!“

„Zkusím se na to zeptat starosty, co si o tom myslí…“

Pak se pár měsíců nedělo nic. Tedy… děl se pořád jen ten covid. Pokračovaly lockdowny a ponorka doma s dětmi a na nějaké vzletné myšlenky nebyl čas ani síla. V létě naštěstí svitlo slunko a naděje, že chvíli bude všechno normální, zkrátka jako dřív. Dobu dovolených jsme si užili. Když však udeřil podzim a návrat domů, sychravo a další „nesmíš“, touha po setkávání se vrátila do mé hlavy. S Rosťou jsme zrovna řešili kanalizaci, a tak mi to nedalo nenahodit udičku. Ohlas byl pozitivní, dle jeho slov je každá snaha o pozvednutí kulturního života v obci vítaná. Ale prý jsem si vybrala blbou dobu. No, vím. Blbá doba mi ale nahrála začít to řešit prozatím alespoň na teoretické bázi. Vytvořila jsem facebookovou skupinu a přizvala do ní sousedy. Vytvořila anketu, o jaké aktivity by byl zájem. Vykopla téma do obecního zpravodaje. Bylo to někdy koncem října a vlastně vůbec poprvé, kdy se slovo Příkop oficiálně objevuje v Příbrami. Od té doby už jsme ušli kus cesty. Ale o tom zas někdy příště…

Maruška Kněžíček Ryšková